Současné nádraží Bielsko-Biała Główna, zapsané na seznamu památek, bylo postaveno v roce 1890. Historie železnice ve městě je však o více než 30 let delší. Bílsko (Bielsko) se velmi brzy ocitlo na vedlejší trati jedné z nejstarších evropských železničních tratí, Severní dráze císaře Ferdinanda. Rekonstrukce nádraží proběhla koncem minulého století.
Železnice v Bílsku-Bělé
Začátky železnice v Bílsku (Bielsko) sahají období 1853–1855. Tehdy byla stavěna tzv. Severní dráha císaře Ferdinanda (Kaiser Ferdinand Nordbahn) spojující Bohumím s Osvětimí (a cílově Vídeň s Krakovem) a byla také zahájena výstavba odbočky z Čechovic-Dědic (Czechowice-Dziedzice) do Bílska. Krátce na to, v roce 1860, byla postavena i první budova železničního nádraží. Za nedlouho byla železnice prodloužena do Živce (Żywiec), odkud pak přes sedlo Przełęcz Zwardońska dorazila do Čadce, čímž se výrazně zkrátila cesta do Vídně. V roce 1888 železnice propojila Bílsko z Cieszynem a Kalwarii Zebrzydowskou.
Charakteristika nádraží
Dnešní nádraží v Bielsku-Białé (Bílsko-Bělá) bylo postaveno v letech 1889–1890 dle projektu Karla Schulze. Stavební práce prováděla stavební firma Karla Korna. Oba byli bílskými architekty. Těleso nádraží bylo postaveno ve stylu rakouských provinčních nádraží. Tato budoba byla původně nazývaná „novým nádražím” a její vznik přispěl k rozvoji této části města. Rekonstrukce nádraží proběhla v druhé polovině 90. let 20. století, kdy byla mj. vyměněna cihlová fasáda budov a byly odhaleny a obnoveny polychromie v hlavní hale, kde vznikly také nové prostory pokladen. Z detailů stojí za povšimnutí fresky v pompejském stylu v hlavní hale a také originální nápis u vchodu „K.K. PRIVILEGIRTE KAIS. FERD. NORDBAHN“ (Privilegovaná císařsko-královská severní dráha císaře Ferdinanda). Po nějakou dobu, konkrétně v letech 1994–2001, u nástupišně 1A na nádraží Bielsko-Biała Główna fungoval železniční skanzén. Bylo v něm vystaveno šest parních lokomotiv. Objekt působil krátce a byl uzavřen z finančních důvodů, souvisejících se špatně spravovanými polskými dráhami. Parní lokomotivy byly přesunuty do skanzenu železničního vozového parku v Chabowce a do výtopny v Krakově-Płaszowě.